REKONSTRUKCE ZÁMECKÉHO PARKU V LANŠKROUNĚ

Vlastně se jedná o parky dva. Takzvaný Zámecký park, který je ve skutečnosti nádvořím Lanškrounského zámku, a park Petra Wursta, později nazvaný Park Rudého šátku. Tyto prostory jsou v současnosti odděleny budovou bývalé konírny Lanškrounského zámku, zbytkem hradby, ale také výraznou terénní nerovností a nejsou tak prostupné. Ve skutečnosti však  v minulosti tvořily, spolu s nově upraveným náměstím A. Jiráska, nedílnou součást klášterních zahrad kláštera augustiniánů      v Lanškrouně. Ten byl za husitských válek pobořen a později přeměněn v současný Lanškrounský zámek.

            Po rozsáhlé a velkorysé rekonstrukci historického centra a především po nové úpravě náměstí A. Jiráska je Lanškrounský zámecký park dalším důležitým veřejným prostranstvím, které čeká na své oživení. 

Park je nedílnou součástí konceptu architektonického řešení náměstí A. Jiráska, a je tedy velmi důležité pokračovat v započaté práci. Důležitým aspektem při tvorbě tohoto parku je také fakt, že město Lanškroun nemá v současnosti žádnou plnohodnotnou parkově upravenou plochu. Pro kvalitní odpočinek a relaxaci obyvatel Lanškrouna je zeleň ve vnitřním městě důležitá. Umístění parků je však také výhodné vzhledem k blízkosti dvou nejhustěji obydlených sídlišť ve městě, tedy sídliště U papíren a sídliště Dvorské lány. Také pro ostatní obyvatele Lanškrouna je park snadno dosažitelný a jeho umístění u historických dominant zajistí jistě také jeho turistické využití. Po zdárné rekonstrukci historického centra a většiny komunikací je městská zeleň dalším stupněm tvorby veřejného městského prostoru. Bylo by tedy důstojné začít od nejstarších parkových ploch ve městě a postupně kultivovat zeleň v dalších částech města podle navrženého konceptu.

            Štědrý příspěvek Lanškrounské firmy AVX na rekonstrukci náměstí Aloise Jiráska, která proběhla v roce 2002, nás inspiroval k oslovení všech lanškrounských firem, ale také jednotlivců, aby přispěli dle svých možností na kultivaci životního prostředí ve městě finančním darem. Město Lanškroun se bude podílet na realizaci úprav parku, ale má v současnosti rozpracováno více finančně nákladných akcí, pro které není možné vytvořit park pouze z městských prostředků. Prosíme proto touto cestou všechny, kteří chtějí přispět, třeba i symbolickou částkou, na obnovu parku, aby tak učinili na konto, které bude městem založeno a jehož číslo Vám zašleme.

Navrhované řešení Lanškrounského Zámecké ho parku

             Základním motivem tvorby parku je dokončení první části koncepce vnitřního města. Jde o gradaci prostor při průchodu městem. Nejprve procházíme rušnou dopravní tepnou kruhové křižovatky, která by měla být vzápětí zklidněná navrhovaným Magdalským náměstím, dále procházíte do hlavního, opět klidnějšího náměstí J.M.Marků, které je obchodním    a správním centrem Lanškrouna. Dalším, ještě klidnějšm prostorem je Náměstí A. Jiráska, které je ještě stále náměstím, ale s minimálním automobilovým provozem a funguje jako kulturní centrum města. Poslední prostorem po této pomyslné přímce je Zámecký park, který má být prostorem plným zeleně, vody a krásy. A zámeckým parkem by se v budoucnu měla vytvářet oblast, která by obsahovala pouze bydlení, řemesla a služby.

            Zámecký park je možné rozdělit na čtyři základní části; první nádvoří (prostor za zdí náměstí A.Jiráska), druhé nádvoří (prostor mezi zámkem a konírnou), hradby (prostor mezi kostelem sv. Václava a hradbami) a nakonec největší část, zámecká zahrada (prostor mezi konírnou a ulicí Třešňovskou). Základní myšlenkou je spojit všechny tyto prostory do jediného celku a v maximální míře je navázat na okolní město, tedy především na náměstí A.Jiráska. Důležitým vodítkem při tvorbě prostoru byla současná špatná propojenost pěších tras historického centra města s Třešnovským předměstím. Navrhované řešení proto otevírá přístup do parku pod klenutím zvláštní školy do prostoru mezi hradbami a lodí kostela. Proražením otvoru   v hradební zdi vedle bývalé konírny je zajištěn další možný směr průchodu pěších městem směrem na Třešňovec. Tato trasa je poklidnou procházkou vedoucí kolem vyhlídly a kostela, přes druhé nádvoří skrz hradbu kolem kavárny v konírně, pak dolů po schodišti v otevřeném amfiteátru a dál alejí stromů až do ulice Třešňovské. Pro imobilní a pro maminky s kočárky je možné použít kolonády kolem konírny a po rampě sejít na úroveň Třešňovské ulice.

            Ačkoliv zasazení do celkové koncepce města a způsobu pohybu pěších byla primárním východiskem, nejdůležitějším tématem zůstalo zkrášlení a kvalitní ztvárnění všech prostor parku. Ačkoliv jsou podřízeny jednotnému stylu, každý z řešených prostorů nabízí odlišné funkce, a vytváří tak více možností vnímání městské zeleně. Každý si zde může najít  své oblíbené místo.

            První nádvoří, které může být otevřeno do prostoru náměstí A. Jiráska spíše kovaným plotem než zdí, bude řešeno jako zahrada milovníků květin.  V pravoúhlé síti sypaných cestiček je vytvořeno třináct polí, které mohou být osázeny nejrůznější květenou. Mezi záhony je umístěno na třicet laviček. Přímo za květinovou částí je umístěna salla terena (sál v zahradě, kryté pódium) s hledištěm o kapacitě 375 diváků. Před vstupem do galerie a do muzea je větší dlážděná plocha využitelná pro vernisáže a slavnosti. Zde je vysazen nový košatý strom.

            Druhé nádvoří je ovládáno především fontánou s vysokým výtryskem, kolem které je vysázen labyrint z živého plotu. Do labyrintu je možné vstoupit jak přímo (od obřadní síně), tak je možné hledat cestu spletí pěšinek z některého ze tří dalších vstupů do labyrintu. Kolem labyrintu je pak podél zdí zámku umístěno na třináct laviček a sedmnáct zastřihávaných nízkých kulových stromků. V labyrintu samém jsou vytvořeny čtyři odpočivadla se čtyřmi lavičkami a čtyřmi stromky se zastříhávanou kulovou korunou. Na ose závěru kostela je pak vytvořena volná travnatá plocha s vysazeným košatým stromem.

            Prostor mezi hrabou a kostelem, který je opět spojnicí s náměstím A.Jiráska je vybaven čtyřmi novými stromy a čtyřmi lavičkami. Hlavním motivem této části je však pohyb, a proto je zde vytvořena pohodlná dlážděná cestička. Nová mříž u podloubí zvláštní školy je vytvořena tak, aby byla v nočních hodinách uzamykatelná a s ní i celý prostor parku.

            Největší změny by měl zaznamenat dolní zámecký park. Prostup z druhého nádvoří skrz hradební zeď bude vytvořen otočnou kovanou mříží. Hned za ní bude s vyhlídkou na celou plochu parku vytvořena terasa kavárny v konírně. Dolů pak vede přímé schodiště prostředkem kamenného otevřeného amfiteátru. Kolem konírny však vede nově zbudované kryté sloupořadí s jedenácti lavičkami. Na konci sloupořadí je kolmo vystavěna rampa pro osoby, které nemohou využít schodiště. Tato rampa je přivedena až k obslužnému východu do ulice Třešňovské. Zde je za stávajícím živým plotem vystavěna nová kamenná zeď s branou oddělující provoz ulice od klidu parku. Podél vnitřní strany této zdi vede parkem zpevněný chodník lemovaný řadou třinácti soch, které mohou vytvořit studenti sochařství na VŠUP v rámci svých studentských prací.                    V prostředku této plochy je pod košatými stromy vybudována pískem sypaná plocha pro děti či hraní petanque, protože se zde jen těžko daří trávníku. Na místě ještě čitelného členění plochy do obdélníků je vystavěna prostorná kašna s nízkým výtryskem a s možností hry šachu s velkými figurami. V této části parku by měla hrát hudba. Tím se dostáváme zpět k amfiteátru, který je vybaven průchozím pódiem tvořeným dřevěnou palubou. Odtud vede již alej za druhou dolní bránu, která je opět otočná a za níž se nalézá prostorný nástup do prostor parku, který je vybaven košatým stromem a lavičkami. Mezi alejí a hradbami je ponechán přírodní charakter parku tvořený pouze udržovanými trávníky spoustou nově vysázených stromů a jednou dominantní plastikou.

                                                                                              MgA. Přemysl Kokeš 2004